Detektivové Allianz odhalili v loňském roce pojistné podvody v rekordním objemu 158 milionů korun. A ani letošní první čtvrtletí nezaostává za loňskými čísly. Za první tři měsíce se podařilo uchránit již bezmála 62 milionů korun a také počet šetřených případů vzrostl meziročně ve stejném období téměř o dvě stovky.
V regionálním žebříčku je pouze jediný kraj, který si „polepšil“, a tím je Vysočina, naopak největší nárůst počtu podvodů zaznamenaly střední Čechy, které loňské číslo více než zdvojnásobily! Tradičně městem největších podvodů je Praha, na jejíž vrub padla plná polovina objemu uchráněných financí! Trojici regionů s největším počtem případů pak tradičně doplnil Moravskoslezský kraj.
Čím to je, že některé regiony jsou vysloveně „rájem“ podvodníků? Na to a další specifika letošních podvodů odpovídá šéf vyšetřování Allianz pojišťovny Michal Vlk.
Obvykle je to souhra několika opravdu regionálních faktorů, kterým vévodí vysoká míra nezaměstnanosti a nízké průměrné mzdy. Ale existuje spousta dalších, velmi subjektivních – příhodná lokalita, lidská mentalita, ale třeba i aktuální počasí a mnohdy velmi náhodné jevy, které nastartují moment odhodlání se k podvodu. Prostě příležitost dělá i podvodníka, ale to platí pouze u lidí, kteří to „zkusí“. Druhou kategorií jsou ti, kteří se podvodným jednáním vyloženě živí, kde žádné náhodné jevy neexistují. Organizované skupiny však mají čím dál menší šance, protože výměna informací mezi týmy vyšetřovatelů napříč pojišťovnami funguje jak centrálně na poli České asociace pojišťoven, tak individuálně na bázi osobních kontaktů.
Vykázaly podle Vás případy minulého čtvrtletí nějakou výjimečnost?
Obecně se dá říct, že se vyskytly i velmi sofistikované podvody, stejně jako případy, které byly něčím specifické a zajímavé, ale většina jich je stále jako „přes kopírák“. Z našich statistik můžeme potvrdit, že stagnuje a v některých regionech dokonce klesá podvodná činnost u pojištění aut, zejména u krádeží a vloupání. Naopak stále častěji zjišťujeme, že podvodníci hledají nejrůznější spojence a neváhají oslovit policisty, soudní znalce, lékaře, pojišťovací poradce, ale i likvidátory a jejich vynalézavost nezná hranic. Na druhou stranu jsme prošetřovali zcela neuvěřitelné případy, u nichž jsme byli zpočátku přesvědčeni o podvodu, a nakonec se prokázalo, že událost se stala opravdu tak, jak ji klient popsal. Takže rozhodně nelze říct, že každý náš uzavřený případ je pojistný podvod. Ale může jím být i událost, za níž poškozenému náleží odškodnění zcela právem.
Vybalancovat tuhle tenkou hranici zřejmě není úplně snadné…
To určitě ne, ale dobrá pojišťovna musí umět oddělovat poctivé klienty, kterým náleží spravedlivé odškodnění, ač se jejich případ tváří sebevíc nepravděpodobně, od lumpáren
a zlodějin. A naším cílem je být v tomhle směru dobrou pojišťovnou. I proto často vyrážíme do terénu, kde hledáme důkazy, svědky…
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Takhle se nám začátkem roku podařilo objevit pod sněhem vyvrácený pařez, část registrační značky z nabouraného auta a střepy ze světlometů po nehodě, o které pochyboval i soudní znalec. Nebo u jiné nehody získat svědeckou výpověď prodavačky v potravinách, která naopak potvrdila, že auto souseda bylo nabourané už několik dní před údajnou nehodou, kterou pojišťovně nahlásil.
Věříte při vyšetřování pojistného podvodu na náhodu?
Na náhody nevěřím, jen na štěstí. Vyšetřování jakéhokoliv činu, tedy i podvodu, je vysoce analytická a často i rutinní práce, prověřujete třeba i několikrát všechny podezřelé události, pracujete s detaily, hledáte souvislosti, oddělujete podstatné informace od nedůležitých, intenzivně spolupracujete s kolegy… K tomu musíte být psycholog, mít velkou dávku trpělivosti, vytrvalosti a být připraven na dlouhý proces, který může trvat měsíce
a u zapeklitých případů, jakými byla například tolik mediálně známá „Užovka“ i léta. Jen tahle mravenčí práce vás přivede k cíli a štěstí může cestu jen urychlit.
Stává se, že někdy na sebe upozorní i podvodník sám?
Stává a celkem často, obvykle se tito lidé rekrutují z těch, kteří jsou nejvíce nespokojení s likvidací. Jedním z nich byl klient, který nahlásil úraz, k němuž mělo dojít při jízdě na motocyklu po polní cestě. Doložil zdravotní dokumentaci, z níž nebylo vůbec pochyb o tom, že se na motorce vážně zranil a za to mu Allianz dle tabulek vyplatila 340 tisíc korun. Tato částka však motocyklistovi připadala nižší, než očekával, a proto podal stížnost. V tu chvíli se případ dostal do rukou detektivům, kteří začali detailně prověřovat jeho okolnosti. A zjistili, že polní cesta, kde mělo k pádu dojít, leží nápadně blízko motokrosovému závodišti, kde se „shodou okolností“ v ten samý den jel závod. A ejhle, zraněný motorkář byl jen náhodou jejich pravidelným účastníkem. Náhodné už nebylo zjištění, že klientova pojistka nekryla rizika úrazu spojená s motokrosovým závoděním. Proto se detektivové obrátili na zástupce motokrosového klubu se žádostí o poskytnutí startovní listiny. Zde se je pokusili odbýt, že jde o důvěrný dokument a později tím, že listina se ztratila. Zástupci klubu také tvrdili, že zraněného neznají, ale policistům, kteří případ začali vyšetřovat, již museli „kápnout božskou“. Trestní stíhání motorkáře skončilo soudem, který jej, zatím ještě nepravomocně, odsoudil k podmíněnému trestu odnětí svobody a náhradě vzniklé škody.
Zdroj: tisková zpráva pojišťovny Allianz